28 Čvc Připojištění pracovní neschopnosti
Stejně jako riziko úrazu, tak i riziko nemoci může do našeho života – a také do našeho rozpočtu – nečekaně zasáhnout. Připojištění pracovní neschopnosti z důvodu nemoci má v současné době mnohem větší význam než dříve, a to také z důvodu rostoucího zadlužení českého obyvatelstva. Z pojistného plnění totiž mohou být v případě výpadku příjmu při pracovní neschopnosti hrazeny pravidlené výdaje, nejčastěji v souvislosti s bydlením a splátkami úvěrů. To z připojištění pracovní neschopnosti dělá za jistých okolností velmi zajímavý nástroj pojistné ochrany.
Pravděpodobnost pracovní neschopnosti je vysoká pro osoby v jakémkoli věku: v průměru každý třetí zaměstanec je alespoň jednou za rok v pracovní neschopnosti, přičemž v krajích s nízkými příjmy je pracovní neschopnost často vyšší než v krajích s vysokou mzdou. Dříve se lidé chtěli zabezpečit převážně na riziko úrazu, a tak požadovali tzv. „úrazovky“, v současné době je vyhledávaným nástrojem právě připojištění pro případ pracovní neschopnosti. Stoupající obliba tohoto typu pojištění pak ukazuje na fakt, že si jsou klienti tohoto rizika vědomi.
Pracovní neschopnost znamená, že osoba je na určitou dobu práce neschopná, a tuto neschopnost má potvrzenou od lékaře. Taktéž osoba nesmí vykonávat v této době jakoukoli výdělečnou činnost.
Jak stanovit výši pojistné částky?
Při stanovování optimální výše pojistné částky vycházíme z předpokládaného výpadku příjmů, tedy finanční ztráty. Finanční ztráta po dobu pracovní neschopnosti je dána rozdílem mezi čistou mzdou (příjmem) a součtem náhrady mzdy od zaměstnavatele a nemocenských dávek vyplacených ze sociálního pojištění. Tento rozdíl je individuální, neboť vždy závisí na výši příjmu pojištěné osoby. U osob samostatně výdělečně činných bývá tento propad obvykle vyšší než u zaměstnanců. Kromě ztráty části příjmu představuje nemoc často také zvýšenou finanční zátěž v podobě výdajů na zdravotní péči, ať již jde o léky, zdravotnické potřeby nebo rehabilitaci. Součet denní dávky od pojišťovny, od státu a zaměstnavatele by neměl přesáhnout čistý příjem v době pracovní aktivity.
Měsíční částku, kterou potřebujeme zajistit z pojištění, spočítáme jako rozdíl nezbytných měsíčních výdajů a sociální nemocenské dávky. Výpočtu nemocenských dávek se podrobněji věnujeme zde.
Částka se zpravidla vyplácí po skončení pracovní neschopnosti. Pro dřívější plnění je možné požádat o zálohu, zpravidla pro dvou až třech měsících.
Na co si dát pozor?
Maximální výše pojistné částky
Maximální výše pojistné částky, kterou lze u připojištění pracovní neschopnosti sjednat, je ze strany pojišťovny zpravidla omezena v závislosti na výši příjmu pojištěné osoby. Obecně lze říci, že připojištění s denní dávkou do výše 500Kč (u některých pojišťoven do 700Kč, ale zřídka a ne pro každého) můžeme sjednat osobě s jakýmkoli příjmem, pro sjednání vyšší dávky je nutné pojišťovně doložit výši příjmu pojištěné osoby. Důležité je připomenout, že výše příjmu musí odpovídat sjednané dávce i v době plnění. Pokud by klientem byla sjednána vyšší dávka, časem mu poklesl příjem a on výši sjednané dávky nesnížil, pojišťovna by plnila pouze částku odpovídající výši příjmu pojištěného v době vzniku pojistné události. Proto je potřeba klienta vždy důrazně upozornit, že musí větší pokles příjmu hlásit pojišťovně jako změnu, nebo si snížit dávku v pojistné smlouvě.
Čekací doba
Aby nebylo připojištění zneužitelné, pojišťovny často nastavují čekací dobu. Jedná se o sjednanou dobu, která běží od počátku smlouvy a ve které, pokud dojde k pojistné události, pojišťovna neplní. Zpravidla se jedná o 3 měsíce. Pokud by se osoba stala práce neschopná např. druhý měsíc od podpisu smlouvy, pojišťovně nevzniká povinnost plnit. Čekací doba je delší v případě onemocnění zubů (zpravidla osmiměsíční) a pro případ pracovní neschopnosti z důvodu těhotenství. V případě úrazu čekací doba odpadá.
Karenční doba
Pojišťovny ve svém slovníku udávají tzv. karenční dobu. Karenční doba určuje období mezi počátkem pracovní neschopnosti a smluvně sjednaným počátkem plnění, od kterého je vyplacena dávka pojišťovny. Karenční doba v podstatě určuje časový úsek od pojistné události, který není připojištěním kryt. Pokud je sjednána 14ti-denní karenční doba, pojištěná osoba musí být v pracovní neschopnosti 14 dní a všechny dny nad tento úsek pojišťovna bude plnit. Délka karenční doby se různí, zpravidla má klient na výběr varianty od 14 do 42 dnů, výjimkou není ani 60 či 90 dní. Pojišťovny nabízejí pro snížení ceny také kombinace více variant. S prodlužující se karenční dobou je dané riziko přirozeně levnější.
Průměrná doba léčení je 42 dní, avšak nejčastější doba léčby je 14 dní, což také odpovídá minimální karenční době. Důvod je zřejmý. Smyslem tohoto pojištění je pokrytí déletrvajícího výpadku příjmu z důvodu pracovní neschopnosti, který představuje vyšší riziko než krátkodobé výpadky při chřipce či angíně.
Pracovní neschopnost, narozdíl od rizika Denního odškodného, ve většině případů není plněna zpětně.
Podpůrčí doba
Z názvosloví ještě vysvětlím pojem Podpůrčí doba. Jedná se o maximální dobu, po kterou bude pojišťovna danou dávku vyplácet. Většinou je podpůrčí doba stanovena na 1 rok, na trhu existuje také varianta s podpůrčí dobou 548 dní.
Souvislost s pracovním poměrem
Připojištění pracovní neschopnosti je ze své podstaty vázáno na vykonávání výdělečné činnosti, respektive jeho dočasné omezení. Osoby, které nevykonávají výdělečnou činnost, si nemohou toto riziko připojistit, protože nepřicházejí o žádné příjmy.
Je třeba mít na paměti, že pojištění může zaniknout, a to i před uplynutím podpůrčí doby. Na tyto situace je důležité vždy pamatovat a klienta na ně důrazně upozornit. Pojištění totiž může zaniknout při ukončení pracovního poměru, přiznáním invalidního nebo starobního důchodu či při nástupu na mateřskou dovolenou.
Z praxe uvedu případ: klientka nastoupila na pracovní neschopnost, po dvou měsících jí ale z důvodu špatné finanční situace podniku zanikl zaměstnanecký poměr, a tímto dnem současně skončil i nárok na finanční náhradu od pojišťovny, neboť již nebyla zaměstnaná. Je potřeba mít na paměti, že není podstatný pouze stav při sjednání smlouvy a v okamžiku nástupu na pracovní neschopnost, ale také v jejím průběhu.
Taktéž je vhodné riziko pracovní neschopnosti zrušit u žen na rodičovské či mateřské dovolené, neboť je „zbytečně“ placeno. Riziko je možné poté opět připojistit.
Na rozdíl od rizika denního odškodného se u pojištění pracovní neschopnosti nepoužijí oceňovací tabulky, pojišťovna za skutečnou dobu pracovní neschpnosti stanovenou ošetřujícím lékařem. Pokud se klient snaží na pojištění vydělat, pojišťovny mají právo požadovat přezkoumání délky pracovní neschopnosti specializovaným lékařem. Je-li doba neúměrně delší než doba léčení, musí být toto prodloužení v lékařské dokumentaci dostatečně odborně odůvodněno.
Závěr
Připojištění pracovní neschopnosti má význam u klientů s napjatým rozpočtem. Pro tuto skupinu může jakákoli pracovní neschopnost v případě nemoci znamenat zásadní výpadek příjmů, pro který nebudou schopni splácet svoje závazky a měsíční nutné výdaje. V takových případech je rozumné sjednat krátkou karenční dobu. U klientů s vyrovnaným rozpočtem stačí připojistit až déletrvající pracovní neschopnost, tedy s karenční dobou 60 či 90 dní: krátkodobou nemoc rodina klienta finančně zvládne, ale z důvodu výdajů na léčbu by delší pracovní neschopnost mohla rozpočet narušit. Dávky z pojištění plní svou funkci až v období, kdy je potřeba, a klient tak zbytečně neplatí vysoké pojistné.
Smyslem pojištění jako takového je zabránit finanční katastrofě, a ta přichází u každého klienta v jiný okamžik. Proto je pečlivá analýza klíčová pro správné nastavení indivuduálních potřeb pojistné ochrany klienta.
